Jakou NADĚJI
mají chudí?

Propast mezi BOHATÝMI a CHUDÝMI

BEZ ohledu na to, jakými politickými nebo ekonomickými výrazy jednotlivé země označujeme, skutečnost je taková, že vysoce rozvinuté, průmyslové a ekonomicky pokročilé země se mohou chlubit vysokou životní úrovní. Naproti tomu ty země, které nejsou průmyslově vyspělé, a v důsledku toho jsou ekonomicky méně rozvinuté, si musí vystačit s nižší životní úrovní. Je to, jako by téměř patřily do jiného světa.

Takové dva světy mohou pochopitelně existovat i v rámci jedné země. Můžeme si to ukázat na příkladu relativně bohatých zemí, o nichž jsme se zmínili v předchozím článku. Žijí v nich lidé bohatí, ale i chudí. Ve Spojených státech asi 30 procent z celkového příjmu země jde do kapes horních 10 procent domácností. Dolních 20 procent domácností si naproti tomu musí vystačit s 5 procenty celkového příjmu. Stejná nebo podobná situace může být i ve vaší zemi, a to zvláště tehdy, pokud u vás není příliš početná střední vrstva. Ale ani v zemích s poměrně silnou střední vrstvou obyvatel se vládám nedaří úplně překlenout ekonomickou propast mezi těmi, kdo peníze mají, a mezi těmi, kdo je nemají.

Žádný z těchto světů není ideální

Ani jeden z těchto dvou světů nemůže oprávněně tvrdit, že je dokonalý. Uvažujte o zřejmých nevýhodách lidí, kteří žijí v chudších zemích. Nemají k dispozici dostatečnou zdravotní péči. V devíti nejbohatších zemích z rámečku na této straně připadá jeden lékař na 242 až 539 obyvatel. Osmnáct nejchudších zemí za tímto poměrem jasně zaostává — jeden lékař tam mívá na starosti 3 707 až 49 118 pacientů. Není proto divu, že střední délka života je v bohatých zemích nejméně 73 let, zatímco ve více než polovině chudých zemí je to hodně pod 50 let.

V chudých zemích také výrazně pokulhává možnost získat vzdělání, takže děti jsou kvůli tomu často odsouzeny k životu v chudobě. Tato situace se projevuje například v gramotnosti. V sedmi z devíti nejbohatších zemí dosahuje gramotnost 100 procent (ve zbývajících dvou zemích je to 97 a 96 procent). Avšak v 18 nejchudších zemích se gramotnost pohybuje od 16 procent do 81 procent. Přitom v deseti z těchto zemí je gramotnost nižší než 50 procent.

Ale i život v bohatých zemích má své nevýhody. Lidé v chudých zemích trpí nedostatkem potravy, ale lidé v bohatých zemích se stále více přejídají, což často vede ke smrti. Kniha Food Fight (Zápolení s jídlem) říká, že „hlavním problémem v oblasti výživy již není podvýživa, ale nadměrná konzumace jídla a pití“. A časopis The Atlantic Monthly uvádí: „Asi devět milionů Američanů nyní trpí monstrózní obezitou, což znamená, že mají nadváhu 45 kilogramů nebo více. Poruchy vyplývající z nadváhy jsou jen ve Spojených státech příčinou 300 000 úmrtí ročně.“ Tentýž článek upozorňuje, že „obezita se brzy stane nejnaléhavějším zdravotním problémem, který převýší problémy způsobené hladem a infekčními nemocemi“.*

Je pravda, že obyvatelé bohatých zemí mají vyšší životní úroveň. Současně se však stává, že lidé v těchto zemích připisují větší důležitost majetku než vztahům, a tak kladou větší důraz na mít než na být. Výsledkem je, že hodnotu člověka poměřují podle jeho zaměstnání, platu nebo majetku, místo aby se dívali na jeho znalosti, moudrost, schopnosti a dobré vlastnosti.

Jeden článek v německém týdeníku Focus zdůraznil, že ke štěstí vede jednoduchý způsob života. Článek se jmenoval: „A co takhle mít o trochu méně?“ Bylo v něm uvedeno: „Navzdory prudkému nárůstu prosperity není většina obyvatel západního světa o nic šťastnější než před několika desítkami let. . . . Každý, kdo zaměřuje celé své srdce na hmotné věci, zvyšuje pravděpodobnost, že nakonec bude nešťastný.“

Dosáhnout dokonalé rovnováhy

Ano, fakta dokazují, že oba světy mají v sobě něco pozitivního, ale i negativního. Svět chudých je příliš prostý, ale svět bohatých je příliš komplikovaný. Jistě by bylo velmi prospěšné, kdyby se oba světy dokázaly poučit jeden od druhého. Je však rozumné očekávat, že k takové dokonalé rovnováze jednou skutečně dojde?

Když se na to podíváte z lidského hlediska, asi si řeknete, že cíl je to krásný, ale nedosažitelný. A dějiny vám v tomto ohledu dávají za pravdu. Situace však rozhodně není beznadějná. Je totiž velmi pravděpodobné, že jste přehlédli to nejlogičtější řešení celého problému. O jaké řešení se jedná?

*  Viz Probuďte se! z 8. listopadu 2004, strany 3–12.