První roky dítěte
Jak by měli rodiče postupovat?

Je důležité
poučovat děti od raného věku?

FLORENCI bylo 40 let a velmi toužila po dítěti. Přestože jí lékař upozornil, že její dítě by mohlo mít poruchu učení, odmítla přerušení těhotenství. Chlapeček, který se jí narodil, byl úplně v pořádku. Dostal jméno Stephen.

Od chvíle, kdy si ho Florence přinesla domů, předčítala mu a často si s ním povídala. Když byl starší, hráli spolu hry, chodili na procházky, procvičovali počítání a zpívali písničky. „I při koupání jsme si na něco hráli,“ vzpomíná Florence. A její úsilí se vyplatilo.

Ve čtrnácti letech Stephen úspěšně dokončil studium na univerzitě v Miami. O dva roky později, tedy v 16 letech, dokončil právnickou fakultu a podle vlastní biografie se později stal nejmladším právníkem ve Spojených státech. Jeho matka, doktorka Florence Baccusová, která byla učitelkou a poradkyní pro volbu povolání, se dlouhou dobu zabývala otázkou výuky v raném věku. Je přesvědčena, že pozornost a podněty, které synovi v útlém dětství poskytla, ovlivnily jeho budoucnost.

Vrozené, nebo získané?

V poslední době probíhá mezi psychology závažná polemika o tom, jakou roli v rozvoji dítěte hrají „vrozené“ tedy zděděné rysy a jakou rysy „získané“ tedy výchova a poučování. Většina výzkumných pracovníků je přesvědčena, že na rozvoji dítěte se podílí oba tyto faktory.

Zážitky v prvních letech života mají vliv na rozvoj mozkové činnosti dítěte

Doktor J. Fraser Mustard, který je odborníkem v oblasti rozvoje dítěte, vysvětluje: „Z klinických pozorování je zřejmé, že zážitky v prvních letech života mají vliv na rozvoj mozkové činnosti dítěte.“ Profesorka Susan Greenfieldová se vyjadřuje v podobném duchu: „Víme například, že v porovnání s jinými lidmi má violoncellista rozvinutější mozkovou oblast pro prsty na levé ruce.“

Jakou průpravu dítěti dát

Na základě těchto zjištění mnozí rodiče vynaložili nejen velké úsilí, aby jejich dítě mohlo chodit do té správné školky, ale také mnoho peněz, aby dostalo hudební či výtvarné vzdělání. Někteří rodiče jsou přesvědčeni, že pokud se dítě rozvíjí všestranně, bude později vynikat v každém ohledu. Přibývá specializovaných soukromých programů a přípravek pro předškolní děti. Někteří rodiče udělají všechno proto, aby svým potomkům umožnili získat náskok před ostatními dětmi.

Hra stimuluje tvořivost a rozvíjí dovednosti dítěte

Prokázaly se však tyto snahy jednoznačně prospěšné? Zdá se, že na jedné straně tento přístup nabízí dětem ohromné možnosti. Na druhé straně ale děti mnohdy postrádají klíčovou složku, kterou je poznávání na základě zkušenosti při spontánní hře. Podle pedagogů taková hra stimuluje kreativitu a rozvíjí u dítěte sociální, duševní a emocionální dovednosti.

Odborníci na tuto problematiku říkají, že pokud hru vždy řídí rodiče, vzniká nový typ problémového dítěte — dítě, které má rozplánovanou každou minutu, je stresované, emocionálně nestabilní, nemůže spát a stěžuje si na různé bolesti. Jeden psycholog uvádí, že v dospívání mnohé z těchto dětí neumějí zvládat problémy, jsou „vyčerpané, nespolečenské a vzpurné“.

Mnozí rodiče jsou bezradní. Přáli by si, aby jejich dítě plně rozvinulo své schopnosti. Vidí však, že není moudré naléhat na malé dítě příliš často a příliš silně. Jak dosáhnout rozumné vyrovnanosti? Jaký potenciál mají malé děti a jak ho lze rozvíjet? Jak mohou rodiče zajistit, aby jejich děti v životě uspěly? Těmito otázkami se budou zabývat následující články.