Válka změnila svou tvář

VÁLKA byla vždycky krutá. Vždycky ničila životy vojáků a vždycky přinášela utrpení civilním obyvatelům. V posledních letech však válka změnila svou tvář. V jakém ohledu?

Války v dnešní době jsou především války občanské — tedy mezi znepřátelenými skupinami občanů téže země. A občanské války často trvají déle a obyvatelé jsou pak více zubožení a země více zpustošená než v případě válek mezi různými národy. „Občanské války jsou kruté a krvavé operace. Zůstávají po nich tisíce mrtvých a dochází při nich k sexuálnímu násilí, k nucenému vystěhovávání a v těch nejhorších případech ke genocidě,“ říká španělský historik Julián Casanova. Vskutku, jestliže zvěrstva páchá soused proti sousedovi, může to trvat celá staletí, než se rány zahojí.

Od skončení studené války proběhlo poměrně málo konfliktů mezi armádami různých států. „Až na tři případy byly všechny větší ozbrojené konflikty zaznamenané v letech 1990–2000 konflikty vnitřní,“ uvádí Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru (SIPRI).

Je pravda, že vnitřní konflikty vypadají méně nebezpečně a mezinárodní sdělovací prostředky jim většinou nevěnují příliš velkou pozornost. Utrpení a zkáza, které jsou takovými projevy nepřátelství způsobeny, však nejsou o nic méně ničivé. Vnitřní konflikty způsobily smrt milionů lidí. Vždyť během posledních dvaceti let jen ve třech zemích zmítaných válkou, totiž v Afghánistánu, Konžské demokratické republice a Súdánu, zahynulo téměř pět milionů lidí. Na Balkáně urputné etnické boje připravily o život téměř 250 000 lidí, a vleklá partyzánská válka v Kolumbii má na svědomí 100 000 lidských životů.

V žádném jiném směru není krutost občanské války zřejmější, než v tom, jak působí na děti. Podle Úřadu vysoké komisařky OSN pro uprchlíky přišly v občanských konfliktech během uplynulých deseti let o život více než dva miliony dětí a dalších šest milionů bylo zraněno. Přibývá dětí, které byly vycvičeny jako vojáci. Jeden dětský voják říká: „Vycvičili mě. Dali mi pušku. Bral jsem drogy. Zabíjel jsem civilisty. Spoustu. Byla to prostě válka . . . Já jsem jenom poslouchal rozkazy. Věděl jsem, že je to špatné. Nepřál jsem si to dělat.“

Mnoho dětí vyrůstá v zemích, kde se občanská válka stala každodenní skutečností. Tyto děti nikdy nepoznaly, co je mír. Žijí ve světě, kde školy byly zničeny a příslušníci nepřátelských stran po sobě střílejí, místo aby se snažili navzájem domluvit. Čtrnáctiletá Dunja říká: „Tolik lidí bylo zabito . . . Už není slyšet zpěv ptáků, jenom pláč dětí, které ztratily otce, matku, bratra nebo sestru.“

Tragická statistika občanských válek

Občanské války, které jsou vedeny primitivními prostředky, nejsou o nic méně kruté. Devadesát procent jejich obětí tvoří civilní obyvatelstvo, a ne bojovníci. „Je zřejmé, že děti jsou stále častěji terčem, a nikoli náhodnými oběťmi ozbrojených konfliktů,“ píše Graça Machelová, poradkyně generálního tajemníka OSN pro otázku dopadu válečného konfliktu na děti.

Znásilňování se stalo taktickým prvkem. Za války útočníci v některých oblastech znásilní prakticky všechny dospívající dívky, které v obsazených vesnicích najdou. Cílem těchto násilníků je šířit paniku a ničit rodinná pouta.

Doprovodným jevem války jsou hlad a nemoci. V důsledku občanské války je polí obdělána a sklizena jen malá část; funguje jen minimum lékařských zařízení, pokud vůbec nějaká; a jen malá část humanitární pomoci se dostane těm, kdo ji skutečně potřebují. Jistá studie jedné občanské války v Africe ukázala, že dvacet procent obětí zemřelo na nemoci a 78 procent v důsledku hladu. Pouze dvě procenta úmrtí byla přímým důsledkem bojů.

V průměru každých 22 minut někdo přijde o končetinu nebo o život následkem toho, že šlápne na pozemní minu. Odhaduje se, že ve více než 60 zemích bylo rozmístěno 60 až 70 milionů pozemních min.

Lidé jsou nuceni uprchnout ze svých domovů. Na celém světě je nyní 50 milionů uprchlíků a vysídlenců, přičemž polovinu z nich tvoří děti.

Jakou naději
na mír
dnes máme?

Tragická statistika občanských válek

Jaké jsou příčiny?


V této sérii: Válka změnila svou tvář Války skončí Související náměty: Může náboženství sjednotit lidstvo? Bude někdy mezi všemi lidmi láska?		Válka změnila svou tvář VÁLKA byla vždycky krutá. Vždycky ničila životy vojáků a vždycky přinášela utrpení civilním obyvatelům. V posledních letech však válka změnila svou tvář. V jakém ohledu? Války v dnešní době jsou především války občanské — tedy mezi znepřátelenými skupinami občanů téže země. A občanské války často trvají déle a obyvatelé jsou pak více zubožení a země více zpustošená než v případě válek mezi různými národy. „Občanské války jsou kruté a krvavé operace. Zůstávají po nich tisíce mrtvých a dochází při nich k sexuálnímu násilí, k nucenému vystěhovávání a v těch nejhorších případech ke genocidě,“ říká španělský historik Julián Casanova. Vskutku, jestliže zvěrstva páchá soused proti sousedovi, může to trvat celá staletí, než se rány zahojí. Od skončení studené války proběhlo poměrně málo konfliktů mezi armádami různých států. „Až na tři případy byly všechny větší ozbrojené konflikty zaznamenané v letech 1990–2000 konflikty vnitřní,“ uvádí Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru (SIPRI). Je pravda, že vnitřní konflikty vypadají méně nebezpečně a mezinárodní sdělovací prostředky jim většinou nevěnují příliš velkou pozornost. Utrpení a zkáza, které jsou takovými projevy nepřátelství způsobeny, však nejsou o nic méně ničivé. Vnitřní konflikty způsobily smrt milionů lidí. Vždyť během posledních dvaceti let jen ve třech zemích zmítaných válkou, totiž v Afghánistánu, Konžské demokratické republice a Súdánu, zahynulo téměř pět milionů lidí. Na Balkáně urputné etnické boje připravily o život téměř 250 000 lidí, a vleklá partyzánská válka v Kolumbii má na svědomí 100 000 lidských životů. V žádném jiném směru není krutost občanské války zřejmější, než v tom, jak působí na děti. Podle Úřadu vysoké komisařky OSN pro uprchlíky přišly v občanských konfliktech během uplynulých deseti let o život více než dva miliony dětí a dalších šest milionů bylo zraněno. Přibývá dětí, které byly vycvičeny jako vojáci. Jeden dětský voják říká: „Vycvičili mě. Dali mi pušku. Bral jsem drogy. Zabíjel jsem civilisty. Spoustu. Byla to prostě válka . . . Já jsem jenom poslouchal rozkazy. Věděl jsem, že je to špatné. Nepřál jsem si to dělat.“ Mnoho dětí vyrůstá v zemích, kde se občanská válka stala každodenní skutečností. Tyto děti nikdy nepoznaly, co je mír. Žijí ve světě, kde školy byly zničeny a příslušníci nepřátelských stran po sobě střílejí, místo aby se snažili navzájem domluvit. Čtrnáctiletá Dunja říká: „Tolik lidí bylo zabito . . . Už není slyšet zpěv ptáků, jenom pláč dětí, které ztratily otce, matku, bratra nebo sestru.“
Tragická statistika občanských válek Občanské války, které jsou vedeny primitivními prostředky, nejsou o nic méně kruté. Devadesát procent jejich obětí tvoří civilní obyvatelstvo, a ne bojovníci. „Je zřejmé, že děti jsou stále častěji terčem, a nikoli náhodnými oběťmi ozbrojených konfliktů,“ píše Graça Machelová, poradkyně generálního tajemníka OSN pro otázku dopadu válečného konfliktu na děti. Znásilňování se stalo taktickým prvkem. Za války útočníci v některých oblastech znásilní prakticky všechny dospívající dívky, které v obsazených vesnicích najdou. Cílem těchto násilníků je šířit paniku a ničit rodinná pouta. Doprovodným jevem války jsou hlad a nemoci. V důsledku občanské války je polí obdělána a sklizena jen malá část; funguje jen minimum lékařských zařízení, pokud vůbec nějaká; a jen malá část humanitární pomoci se dostane těm, kdo ji skutečně potřebují. Jistá studie jedné občanské války v Africe ukázala, že dvacet procent obětí zemřelo na nemoci a 78 procent v důsledku hladu. Pouze dvě procenta úmrtí byla přímým důsledkem bojů. V průměru každých 22 minut někdo přijde o končetinu nebo o život následkem toho, že šlápne na pozemní minu. Odhaduje se, že ve více než 60 zemích bylo rozmístěno 60 až 70 milionů pozemních min. Lidé jsou nuceni uprchnout ze svých domovů. Na celém světě je nyní 50 milionů uprchlíků a vysídlenců, přičemž polovinu z nich tvoří děti.
		Jaké jsou příčiny? Čím jsou takové kruté občanské války podněcovány? Mezi závažné činitele patří nenávist mezi kmeny a etnickými skupinami, náboženské rozdíly, nespravedlnost a politický chaos. Dalším kořenem problému je chamtivost — chamtivost po moci a po penězích. Političtí vůdci, kteří jsou často poháněni chamtivostí, podněcují nenávist, jež je živnou půdou konfliktu. Zpráva, kterou uveřejnil SIPRI, uvádí, že mnoho účastníků ozbrojených konfliktů „je poháněno touhou po osobním zisku“. Ve zprávě se dodává: „Chamtivost se projevuje mnoha způsoby, počínaje tím, že vojenští a političtí předáci obchodují ve velkém s diamanty, a konče tím, že mladíci s puškami v rukou drancují vesnice.“ K vraždění přispívá snadná dostupnost levných, ale smrtících zbraní. Takzvané lehké zbraně mají na svědomí asi 500 000 úmrtí ročně, přičemž oběťmi jsou většinou ženy a děti. V jedné africké zemi lze koupit samopal AK–47 za stejnou cenu jako kuře. Je smutné, že na některých místech začínají být pušky pomalu také stejně rozšířené jako kuřata. Odhaduje se, že nyní je na celém světě 500 milionů lehkých zbraní — zbraň má tedy v průměru každý dvanáctý člověk. Stanou se nelítostné občanské války charakteristickým znakem 21. století? Je možné dostat je pod kontrolu? Přestanou se lidé někdy zabíjet? Na tyto otázky odpoví následující článek.

Jakou naději na mír dnes máme?