DĚTI A SPORTNová epidemie násilí |
|
![]() |
|
|
PODOBNÉ děsivé zprávy se objevují stále častěji. Zdá se, že na trávnících, palubovkách i kluzištích dochází k nové epidemii násilí. Rodiče a trenéři raději použijí hrubou sílu, než aby prohráli. Jeffrey Leslie, prezident floridského sportovního svazu Jupiter-Tequesta, říká: „Viděl jsem, jak rodiče křičí na své děti a nutí je, aby se rvali o vítězství za každou cenu. Viděl jsem, jak se děti při utkání začnou spolu prát, protože je k tomu rodiče vyprovokovali. Viděl jsem, jak děti sedí na hřišti a brečí, protože se jim jejich rodiče vysmáli.“ Dodává: „Pokud chcete přimět rodiče, aby se ukázali v tom nejhorším světle, přiveďte je na utkání, kde hrají jejich děti.“ Někde bylo dokonce nutné zakázat některým rodičům vstup na sportovní akce jejich dětí. K čemu tato epidemie násilí vede? Fred Engh, zakladatel a prezident floridské Národní asociace mládežnického sportu, vysvětluje: „Hanebné chování rodičů degraduje sport, kazí legraci a předává milionům dětí ohavné poselství.“ Vyhrát za každou cenu
Zdá se, že kořenem tohoto problému je touha některých rodičů, aby jejich děti ukázaly, že jsou lepší než jiné děti, a aby vyhrály za každou cenu. Jedna představitelka kanadského Institutu pro ochranu dětí říká: „V prostředí, kde vyhrát je všechno a kde síla je všechno, bezbranní lidé trpí. Když ve sportu panuje taková atmosféra, jsou těmi bezbrannými děti.“ Úředník ontarijské Asociace pro tělovýchovu a zdraví uvedl, že děti vystavované takovému tlaku „mohou už od malička trpět psychickými problémy. Když vyrostou, mají potíže vyrovnat se s neúspěchem.“ Není divu, že zloba rodičů a příliš horlivých trenérů vyvolává podobné jednání i u mladých sportovců. Během volejbalového utkání dívčích týmů hráčky sedmkrát napadly rozhodčího. Jistá dívka, která byla diskvalifikována během tenisového zápasu, reagovala na verdikt rozhodčího tím, že poškodila auto jednoho sportovního funkcionáře. Středoškolský zápasník byl napomenut rozhodčím za faul. Mladík přišel k rozhodčímu a udeřil ho čelem do obličeje. Rozhodčí se v bezvědomí skácel k zemi. „Juniorský sport býval oázou fair play,“ říká Darrell Burnett, dětský psycholog v oblasti sportu. „Už to tak ale není. Už to není žádná hra.“ Co v tom mohou dělat rodičeRodiče by měli pamatovat na to, že děti chtějí sportovat, aby si užily legrace a pohybu. Když se ze sportu udělá stresující činnost a na děti se křičí a nadává se jim, ničemu dobrému to neposlouží, a navíc to není projev lásky. Bible říká: „Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru.“ (Efezanům 6:4, Ekumenický překlad) Co může rodičům pomoci, aby byli v tomto ohledu vyrovnaní? Především si vzpomeňte, jací jste byli vy, když jste byli dětmi. Dokázali jste podávat téměř profesionální sportovní výkony? Je tedy rozumné očekávat, že to dokáže váš syn nebo dcera? Vždyť „děti jsou útlé“. (1. Mojžíšova 33:13) Mějte také vyrovnaný názor na výhru a prohru. Bible označuje bezhlavé soupeření za ‚marnost a honbu za větrem‘. (Kazatel 4:4) Jeden bývalý špičkový baseballový hráč povzbuzuje rodiče k tomu, aby vyhrávání a prohrávání nepřipisovali nepatřičnou důležitost. Nemají se zlobit, když dítě nehraje moc dobře, ani nemají být přehnaně nadšení, když vyhrává. Nesoustřeďujte se na vyhrávání, ale na to, že dítě má ze hry radost a že dělá něco, co prospívá jeho zdraví. Někteří rodiče dospěli k závěru, že organizovaný sport podněcuje v dětech nezdravého ducha soutěživosti. To však neznamená, že jejich děti nesportují v kolektivu. Mnozí křesťanští rodiče dobře vědí, že jejich děti si před domem nebo na hřišti rády zahrají se spolukřesťany. Rodiče tak mají lepší přehled o tom, s kým se jejich dítě stýká. Přínosem také je, když si jde zasportovat celá rodina. Je pravda, že zahrát si kopanou před domem asi nebude tak vzrušující jako hrát před bouřícími tribunami. Pamatujte však na to, že „tělesné cvičení je prospěšné k nemnohému; ale zbožná oddanost je prospěšná ke všemu“. (1. Timoteovi 4:8) Když si zachováte takový vyrovnaný postoj ke sportu, ochráníte své dítě před novou epidemií násilí. |
|||
Sport by měl být zábavou, ne zdrojem konfliktů |
![]() |
||
![]() |
|||
Otištěno v Probuďte se! z 8. prosince 2002 |