Víra a rozum — Neodporují si?

Pátrejte po Bohu svým
srdcem i myslí

Praví křesťané si mají budovat víru, která se líbí Bohu, a přitom používat jak své srdce, tak i svou mysl.

ZAKLADATEL křesťanství, Ježíš Kristus, učil, že máme milovat Boha nejen „celým svým srdcem“ a „celou svou duší“, ale také „celou svou myslí“ neboli intelektem. (Matouš 22:37) Ano, naše myšlenkové schopnosti musí mít při našem uctívání klíčovou úlohu.

Ježíš Kristus často vybízel své posluchače, aby uvažovali o tom, čemu je učí. Říkal jim: „Co si myslíte?“ (Matouš 17:25; 18:12; 21:28; 22:42) Podobně i apoštol Petr psal spoluvěřícím, aby ‚burcoval jejich schopnost jasně přemýšlet‘. (2. Petra 3:1) Apoštol Pavel, nejzcestovalejší z prvních misionářů, vybízel křesťany, aby používali svou ‚sílu rozumu‘ a aby „si sami ověřili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle“. (Římanům 12:1, 2) Jedině na základě důkladného a pečlivého zkoumání svých náboženských názorů mohou křesťané dospět k víře, která se bude líbit Bohu a která jim pomůže obstát v životních zkouškách. (Hebrejcům 11:1, 6)

První křesťanští evangelisté se snažili pomoci druhým, aby si takovou víru vybudovali, a proto ‚s nimi rozmlouvali z Písem a vysvětlovali a dokazovali pomocí odkazů‘ to, čemu je učili. (Skutky 17:1–3) Takový rozumný přístup vyvolal u upřímných lidí znamenitou odezvu. Například mnozí lidé v makedonském městě Beroa „přijali [Boží] slovo s největší dychtivostí mysli a denně pečlivě zkoumali Písma, zda je tomu tak [jak vysvětloval Pavel se svými spolupracovníky].“ (Skutky 17:11) V této souvislosti stojí za povšimnutí dvě věci. Především to, že Beroané dychtivě naslouchali Božímu slovu, a dále, že to, co slyšeli, slepě nepovažovali za správné, ale všechno si ověřovali v Písmu. Křesťanský misionář Lukáš za to Beroany pokorně pochválil a řekl o nich, že ‚smýšlejí ušlechtile‘. Projevujete i vy ve svém přístupu k duchovním věcem takové ušlechtilé smýšlení?

Mysl a srdce spolupracují

Jak zde již bylo řečeno, pravé uctívání se týká jak mysli, tak srdce. (Marek 12:30) Vzpomeňme si na přirovnání uvedené v předcházejícím článku. Byla zde zmínka o malíři, který vymaloval dům a použil přitom jiné barvy, než jaké použít měl. Kdyby dával dobrý pozor na pokyny majitele, mohl do práce vložit své srdce i svou duši a mohl se spolehnout na to, že majitel bude s jeho prací spokojen. Totéž platí i na způsob, jak uctíváme Boha.

Ježíš řekl, že „praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a pravdou“. (Jan 4:23) Apoštol Pavel tudíž napsal: „Proto jsme se také ... nepřestali za vás modlit a prosit, abyste byli naplněni přesným poznáním jeho vůle ve vší moudrosti a duchovním pochopení, abyste chodili hodni Jehovy, abyste se mu plně líbili.“ (Kolosanům 1:9, 10) Takové ‚přesné poznání‘ upřímným jednotlivcům umožňuje, aby uctívali Boha svým srdcem a svou duší, a to s plnou důvěrou, protože ‚uctívají, co znají‘. (Jan 4:22)

Právě proto svědkové Jehovovi nekřtí malé děti ani nové zájemce, kteří ještě pečlivě neprostudovali Písmo. Ježíš dal svým následovníkům pověření: „Čiňte učedníky z lidí všech národů, ... a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Pokud jde o uctívání, upřímní badatelé Bible se mohou rozhodnout teprve na základě poučení, až když získali přesné poznání o Boží vůli. Usilujete o takové přesné poznání i vy?

Máme rozumět Pánově modlitbě

Rozdíl mezi přesným poznáním Bible a povrchním povědomím o jejím obsahu je možné vidět na příkladu modlitby, která je obvykle označována jako Otčenáš neboli Pánova modlitba a je zaznamenána u Matouše 6:9–13.

Miliony lidí tuto modlitbu pravidelně odříkávají v kostele. Ale kolik lidí se ve skutečnosti dozvědělo, o čem tato modlitba pojednává? Jde především o její první část, která se týká Božího jména a Božího Království. Tyto náměty jsou tak důležité, že je zde Ježíš uvedl na prvním místě.

Modlitba začíná slovy: „Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno tvé jméno“, což znamená, že jeho jméno má být učiněno posvátným neboli svatým. Povšimněme si, že Ježíš řekl, abychom se modlili o posvěcení Božího jména. Mnoho lidí si v této souvislosti položí nejméně dvě otázky. Za prvé, jaké je Boží jméno? A za druhé, proč má být posvěceno?

Odpověď na první otázku můžeme najít v Bibli. V jejích původních jazycích se vyskytuje na více než 7 000 místech. Jedním z nich je Žalm 83:18: „Aby lidé poznali, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.“ O Božím jménu — Jehova — ve 2. Mojžíšově 3:15 čteme: „To je mé jméno na neurčitý čas a to je má památka pro generaci za generací.“* Proč je však nutné, aby Boží jméno, jež je samotnou podstatou čistoty a svatosti, bylo posvěceno? Protože bylo již na počátku lidských dějin uvedeno do špatného světla a potupeno.

V Edenu řekl Bůh Adamovi a Evě, že pokud budou jíst ze zakázaného ovoce, zemřou. (1. Mojžíšova 2:17) Satan Bohu nestoudně odporoval, když Evě tvrdil: „Určitě nezemřete.“ Satan tedy Boha obvinil ze lži. S tím se však nespokojil. Nakupil na Boží jméno ještě další potupu, když Evě řekl, že jí Bůh neprávem odpírá cenné vědomosti. „Bůh totiž ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám zcela jistě otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré a špatné.“ To byla nehorázná pomluva! (1. Mojžíšova 3:4, 5)

Adam a Eva jedli ze zakázaného ovoce, a tím se postavili na Satanovu stranu. Od té doby většina lidí — vědomě nebo nevědomky — k této původní potupě přidává další, když zavrhuje Boží spravedlivá měřítka. (1. Jana 5:19) Lidé až dodnes Boha osočují, když na něj svalují vinu za své utrpení — i když možná trpí kvůli svému vlastnímu špatnému jednání. „Hloupost zatarasí člověku cestu; srdce jeho zlobí se na Jahve,“ říkají Přísloví 19:3 (Heger). Ježíš svého Otce skutečně miloval. Chápete tedy, proč se modlil, aby bylo Boží jméno posvěceno?

„Ať přijde tvé království“

Ježíš vyslovil v modlitbě prosbu, aby bylo posvěceno Boží jméno, a potom řekl: „Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:10) Ve spojitosti s touto prosbou se můžeme zeptat: Co je Boží Království? A jak jeho příchod souvisí s tím, že se na zemi bude dít Boží vůle?

Slovo „království“, jak je používáno v Bibli, v podstatě znamená „panování krále“. Je tedy logické, že Boží Království znamená panování neboli vládu, kterou vykonává Bůh prostřednictvím krále, jehož k tomu vybral. Tímto Králem není nikdo jiný než vzkříšený Ježíš Kristus, „Král králů a Pán pánů“. (Zjevení 19:16; Daniel 7:13, 14) O Božím mesiášském Království, v němž bude vládnout Ježíš Kristus, napsal prorok Daniel: „Za dnů těch králů [dnes panujících lidských vlád] zřídí nebeský Bůh království, které nebude nikdy zničeno. A království nebude přeneseno na žádný jiný lid. Rozdrtí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčité časy“, tedy navždy. (Daniel 2:44)

Ano, Boží Království se ujme v plné míře vlády nad zemí, odstraní z ní všechno, co je ničemné, a bude panovat „na neurčité časy“ neboli navždy. Boží Království je tedy prostředkem, jímž Jehova posvětí své jméno, když je očistí od všech lživých pomluv ze strany Satana i ničemných lidí. (Ezekiel 36:23)

Stejně jako všechny vlády má i Boží Království své poddané. Kdo to je? Bible odpovídá: „Mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“ (Žalm 37:11) Podobně řekl Ježíš: „Šťastní jsou lidé mírné povahy, protože zdědí zemi.“ Tito lidé ovšem mají přesné poznání o Bohu, což je předpokladem pro získání života. (Matouš 5:5; Jan 17:3)

Umíte si představit, že na celé zemi budou pouze lidé, kteří mají mírnou povahu a skutečně milují Boha a jeden druhého? (1. Jana 4:7, 8) Právě o to se Ježíš modlil, když řekl: „Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ Chápete, proč Ježíš učil své následovníky, aby se o to modlili? A ještě důležitější je otázka: Je vám jasné, jaký význam může mít splnění této modlitby pro vás osobně?

O Písmu dnes uvažují miliony lidí

Ježíš předpověděl celosvětové duchovní vzdělávání, při němž bude oznamováno nadcházející Boží Království. Řekl: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec [nynějšího světa neboli systému].“ (Matouš 24:14)

Po celém světě asi šest milionů svědků Jehovových sděluje tuto dobrou zprávu lidem ve svém okolí. Zvou vás, abyste „pečlivě zkoumali Písma“, používali při tom sílu svého rozumu a abyste se o Bohu a o jeho Království dozvěděli víc. Tak se vaše víra upevní a vaše oči se rozzáří nadějí, že na zemi nastane ráj a že země bude „naplněna poznáním Jehovy, jako vody pokrývají samotné moře“. (Izajáš 11:6–9)

* Někteří znalci dávají přednost znění „Jahve“ místo „Jehova“. Většina novodobých překladatelů Bible však jakoukoli podobu Božího jména ze svých překladů vymýtila a nahradila ji všeobecnými tituly „Pán“ nebo „Bůh“. Podrobné pojednání o Božím jménu můžete najít v brožuře Boží jméno, které přetrvá navždy, kterou vydali svědkové Jehovovi.